THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
RUMBURAX určite slúži k cti, že sa svojmu žánrovému remeslu, či už v aktuálnej skupine alebo v tých predošlých, venujú už nejaký ten rôčik. Niekoľko rokov potom, čo numetalové tsunami poľavilo aj za hranicami – a niekoľko rokov potom, čo s jeho trápne nepochopeným napodobňovaním dali pokoj aj tunajšie kapely, sa starým pardálom z Bratislavy konečne podarilo vydať... počin. Príliš krátky s príliš málo regulárnymi piesňami na to, aby to bol radový album, príliš dlhý s príliš veľa samostatne stojacimi nápadmi na to, aby sa jednalo o EP. Veľmi úprimne a otvorene povedané, kapela so zlým názvom a priveľa potenciálnymi žánrovými predsudkami zo strany poslucháča dopadla ďaleko najlepšie, než sa v našich končinách kedy komu podarilo.
RUMBURAX síce používajú už použitú paletu, no darí sa im však miešať vždy tie správne ingrediencie tým správnym spôsobom, takže výsledok, hoci máte od prvého posluchu pocit, že vás nemá čím prekvapiť, nakoniec naozaj prekvapí. Jeho najväčšou devízou (a čím viac sa nad tým človek zamýšľa, tým viac to musí oceniť) je fakt, že skladby okamžite lezú do hlavy, sú zapamätateľné, nezameniteľné a dokonca aj typické. Že sa v roku 2009 stretnem s nu(?)metalovou kapelou, ktorá ma prekvapí niečím takýmto, som vskutku nečakal. Že bude dokonca zo Slovenska? Z každého žánrového hrnca je tu tak akurát. Keď treba hopsavý našľapaný riff, príde. Keď sa zacnie po metalcorovej hobľovačke, čaká za rohom. Bonusom je výdatný zvuk a možno svetovo tuctová, no na Slovensku ešte stále ojedinelá dokonalá produkcia.
„Good Times Bad Times“ je pozoruhodný sumár pravdepodobne niekoľkých rokov roboty a mix všetkého, čo RUMBURAX po celé tie roky ovplyvňovalo. Pred vydaním sa ďalej ich však čaká dôležité rozhodnutie, ako so svojim obrovským hudobníckym potenciálom naložiť tak, aby sa do tentokrát zdarne obídenej žánrovej pasce nabudúce nechytili. Možno nie je fér zaobchádzať s nimi ako s debutujúcimi začiatočníkmi, keďže vekovo aj hudobnícky ide už predsa len viac o veteránov, no pri absencii konkurencie to aj tak nemá komu vadiť. Veľmi sa teším na to, ako pri ďalšom počine Bratislavčania obstoja v náročnej skúške odvahy a pri pohľade na METROPOLIS, DOGMU, NO GRAVITY a podobné skrachované projekty s komerčnými ambíciami aj tak trochu dúfam, že snaha RUMBURAX reprezentovaná rádiovo editovanou „It’s Over” im nevyjde.
Metalcorovou energiou výdatne sýtená slovenská odpoveď na dávno prevalenú nu-metalovú vlnu, ktorej oneskorenosť vyťahuje spomedzi doterajších zúfalých pokusov konečne reprezentatívna úroveň.
7 / 10
Adam Kopkas
- spev
Martin Ondrejicka
- gitary
Martin Semjan
- gitary
Richard Potzner
- basa
Marek Matejov
- bicie
1. There's No Way
2. Process
3. It's Over
4. Scout
5. You'll Like It
6. Lines (Ygloo Mix)
7. Process (Devil's Dam Remix)
8. It's Over (Devil's Dam Remix)
9. It's Over (Radio Edit)
Good Times Bad Times (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: self release
Stopáž: 34:29
Produkce: Roland Grapow
Studio: Roland Grapow studios
Oplatilo sa čakať, hoci naozaj zamrzí, že nový album je v podstate iba EP. Radosť počúvať to živé miesenie metalových žánrov a odtieňov v podaní talentovaných Bratislavčanov - od nu metalu v štýle DEFTONES až po súčasný nadupaný metalcore; všetko je to podané v špičkovej inštrumentálnej a zvukovej kvalite. Slovenská metalová smotánka v plnej paráde.
Sad Happines mi po case pride ako lepsi pocin.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.